Martin, mistr

Jsem vyučenej mechanik opravář pro strojní zařízení a 18 let jsem dělal zámečníka ve Strojobalu. Byly tam hrozný podmínky, v létě vedro, v zimě mráz. Chtěl jsem změnu, tak jsem v březnu 2008 začal dělat operátora v M.L.S. na montáži ACEO a po dvou letech mě posunuli na parťáka. Byla tam výborná parta  a pracovní podmínky byly nadstandardní. Dodělal jsem si Střední školu provozní techniky v Přerově a vedoucí výroby mi nabídl práci mistra montáže 47.2. Trvalo mi rok, než jsem si sestavil svůj tým, na kterej jsem se mohl spolehnout. To je pak úplně jiná práce, člověka to baví. Později jsem se přesunul na navijárnu a teď čerstvě dělám mistra navijárny MHV (vysokonapěťové generátory). Může se to zdát stejné, navijárna jak navijárna, ale na MHV jsou postupy úplně jiné. Zase si stavím svůj tým. Je to výhoda, že jsem dřív pracoval jako operátor, aspoň něco o té práci člověk ví. Rozumím víc i lidem, po dvaceti letech na druhé straně barikády je znám. Záda a ruce mě nebolí, ale hlavu mám jako balón. Přijdu domů, dvě hodiny nechci nikoho vidět, jen se dívám.

Petr, technolog

Nastoupil jsem v roce 2005 na místo operátora navijárny na tehdy nový závod OLO2 a postupně jsem prošel pracoviště rotorů 3MW, statorů, dělal třeba na vkládání. O šest let později jsem přešel na pozici dílenský technik - svým způsobem spojka mezi technologií a výrobou. Postupem času jsem si osvojil hledat různá technická řešení v souvislosti s optimalizací výroby jako takové. Po dvou letech se uvolnilo místo technologa navijárny po kolegovi, který přešel na oddělení konstrukce, nabídli mi jeho místo, což pro mě představovalo určitou výzvu. Práce technologa navijárny mě baví. Výhodou je, že spolupracuji s různými dodavateli napříč Evropou, a díky tomu mám možnost do se hloubky seznámit s různými technologiemi, ke kterým bych se na jiné pozici jen těžko dostal. Například naše pracoviště obalování cívek pro výrobu vysokonapěťových generátorů, švýcarské obalovací stroje Micamation, vysokonapěťové testery a řada dalších specifických zařízení za několik milionů eur. Před dvěma lety jsem byl postaven před největší výzvu – spolu se čtyřmi kolegy pracovat na přesunu výroby z rumunské Cluje (důvodem bylo zrušení závodu v Rumunsku, kde se vyráběly vysokonapěťové generátory). To člověk hned tak nezažije: řízení dokumentace, převzetí know-how, přesun veškerých technologií až po trénink operátorů. Myslím, že jsme se toho spoustu naučili, a spousta dalších zkušeností nás ještě čeká.

Zdeněk, konstruktér

Já jsem šel po střední elektrotechnické na vysokou, ale po roce mě to přestalo bavit a chtěl jsem jít vydělávat. Začal jsem jako operátor na montáži na Průmyslové a po dvou letech jsem se posunul na parťáka – zástupce mistra a místo skládání alternátorů jsem začal plánovat výrobu. V době, kdy se otevíralo nové oddělení výrobní konstrukce, za mnou přišel ředitel a ptal se, jestli bych tam nechtěl dělat na zpracování objednávek pro výrobu. Kývl jsem a už za rok jsem dělal i výkresovou dokumentaci. Jsme tady na oddělení samí chlapi, modelujeme ve 3D, vyvíjíme nové typy alternátorů, zpracováváme různé zákaznické modifikace. Jsem tady spokojený, na vysokou už jsem se nevrátil. Co mi ve vzdělání chybělo, jsem se naučil na firemních školeních na Kosince a na VUT v Brně.